Vždy musíte být na věc řádně připraveni, musíte soudu jasně vysvětlit co od něj očekáváte, jak by měl podle Vás rozhodnout a k tomu mu musíte předložit důkazy, které Vaše stanovisko podpoří. Stále platí stará právnická zásada Quod non est in actis, non est in mundo. – „Co není ve spisech, neexistuje“.

Zatímco ve sporném řízení proti sobě stojí žalobce a žalovaný, kteří jsou v protichůdných postaveních a tato řízení se zahajují jen na návrh, nesporné řízení lze zahájit i bez návrhu z úřední povinnosti. V nesporném řízení může výjimečně figurovat pouze navrhovatel či, podle druhu řízení, dále ten o jehož právech anebo povinnostech má být v řízení jednáno. Ve sporném řízení se důkazy zpravidla provádí výlučně na základě návrhů procesních stran, v řízení nesporném je soud povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, přitom není omezen jen na skutečnosti, které uvádění účastníci. Účastníci nesporného řízení mohou uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy až do vydání nebo vyhlášení rozhodnutí, případně i v odvolacím řízení, kdežto sporné řízení je ovládáno zásadou koncentrace, dle které mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům pro tento účel poskytnuta, o čemž však musí být ze strany soudu náležitě poučeni.

Z důvodu rozdílnosti obou řízení je jejich úprava provedena dvěma právními předpisy a to občanským soudním řádem, který upravuje řízení sporná a zákonem o zvláštních řízeních soudních upravujícím řízení nesporná.

Pro běžného občana bývají nejběžnější řízení, které jsou upravena zákonem o zvláštních řízeních soudních:

• ve věcech manželských a partnerských (řízení o povolení uzavřít manželství, o neplatnost manželství, zda tu manželství je či není, o rozvod manželství)
• ve věcech péče soudu o nezletilé (péče, výživa, styk, opatrovnictví, pěstounská péče apod.)
• o pozůstalosti (procesní pravidla pro dědické řízení)
• o určení a popření rodičovství,
• ve věcech osvojení,

a další řízení :

• ve věci ochrany proti domácímu násilí,
• o podpůrných opatřeních a ve věcech svéprávnosti,
• ve věcech nezvěstnosti a smrti apod.

Platebním rozkazem soud žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal.

Platební rozkaz nelze vydat,

• není-li znám pobyt žalovaného;
• má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny.

Platební rozkaz je třeba doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu ze žalovaných, soud jej usnesením zruší v plném rozsahu.

Platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku.

Podá-li i jen jeden ze žalovaných včas odpor, ruší se tím platební rozkaz v plném rozsahu a soud nařídí jednání. Pozdě podaný odpor soud usnesením odmítne, podaný odpor soud odmítne též tehdy, podal-li jej ten, kdo k podání odporu není oprávněn.

Nevydá-li soud platební rozkaz, nařídí jednání.

K podání shora uvedeného vyjádření soud žalovanému určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení, v případě bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.

Tato výzva musí být žalovanému doručena do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; což neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky.

Po doručení této výzvy nesmí být žalovaný pasivní, neboť jeho nečinnost by pro něj měla fatální následky. Jestliže se totiž žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a následuje vydání rozsudku pro uznání; o tomto následku musí být žalovaný poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

• Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.
• Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).
• Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

Jak již bylo řečeno nevydá-li soud platební rozkaz či podá-li proti němu žalovaný odpor soud nařídí jednání.

Je-li to potřebné, předseda senátu účastníka též vyzve, aby svá tvrzení doplnil a aby navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. Následně předseda senátu účastníkům řízení sdělí, která jejich právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli.

Následně je prováděno dokazování.

Aby byl účastník ve sporu úspěšný musí tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost, tzn. označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede a dbát pokynů soudu, zejména reagovat na všechna jeho poučení a výzvy.

Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud.

Důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut. Nařídí-li soud jako důkaz výslech účastníků, jsou účastníci povinni dostavit se k výslechu. Při svém výslechu mají vypovědět pravdu a nic nezamlčovat; o tom musí být poučeni.

Účastníci mají právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny.

Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Před skončením jednání je předseda senátu povinen účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení § 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.

(2) Jestliže účastníci ani po poučení podle odstavce 1 nové skutečnosti a důkazy neuvedou, jestliže nové skutečnosti a důkazy byly uplatněny v rozporu s § 118b nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem nebo jestliže soud rozhodl, že navrhované důkazy neprovede, předseda senátu účastníky vyzve, aby shrnuli své návrhy a aby se vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci.

Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení, to však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Byla-li žaloba vzata zpět až po té, co rozhodnutí o věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

Náklady v případě zpětvzetí

Při zpětvzetí žaloby je třeba si uvědomit, že protistraně již mohly v průběhu řízení vzniknout náklady řízení spočívající zejména v nákladech právního zastoupení, popř. náhradě důkazů. Vezme-li žalobce svou žalobu zpět je mu zpravidla uložena povinnost nahradit tyto protistraně vzniklé náklady soudního řízení.

Obecným soudem účastníka se rozumí nestanoví-li zákon jinak:

• u fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.
• u fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z podnikatelské činnosti okresní soud, v jehož obvodu má sídlo; nemá-li sídlo, určuje se její obecný soud podle odstavce 1.
• u právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
• u insolvenčního správce při výkonu jeho funkce je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
• v případě státu je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, a nelze-li takto místně příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo.
• v případě obce je okresní soud, v jehož obvodu má své území.
• u vyššího územně samosprávného celku je okresní soud, v jehož obvodu mají sídlo jeho orgány.

Samozřejmě z této zásady platí několik výjimek. Podle nich rozlišujeme příslušnost na výběr danou a výlučnou místní příslušnost.

Příslušnost na výběr daná se týká případů, kdy vedle obecného soudu žalovaného může být žaloba podána rovněž u soudu, v jehož obvodu:

• má žalovaný své stálé pracoviště;
• došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy;
• je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky;
• je sídlo osoby, která organizuje regulovaný trh nebo provozuje mnohostranný obchodní systém, jde-li o spor z obchodu
  • na jí organizovaném regulovaném trhu, nebo z vypořádání tohoto obchodu, nebo
  • v jí provozovaném mnohostranném obchodním systému, nebo z vypořádání tohoto obchodu,
• je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky, šeku nebo jiného cenného papíru;
• je sídlo komoditní burzy, jde-li o spor z obchodu na komoditní burze.

Výlučná místní příslušnost znamená, že (§ 88) namísto obecného soudu je k řízení příslušný soud:

• který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu stran jejich společného jmění nebo jiného majetku anebo o zrušení společného nájmu bytu,
• v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a),
• u něhož probíhá řízení o pozůstalosti, jde-li o rozhodnutí sporu v souvislosti s řízením o pozůstalosti,
• u něhož probíhá řízení o úschovách, jde-li o rozhodnutí, že ten, kdo odporoval vydání předmětu úschovy žadateli, je povinen s ním souhlasit,
• u něhož je prováděn výkon rozhodnutí, jde-li o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí nebo o rozhodnutí o pravosti, výši, skupině nebo pořadí pohledávek přihlášených k rozvrhu,
• v jehož obvodu má sídlo organizační jednotka železničního dopravce, týká-li se spor na straně žalovaného této jednotky,
• u něhož probíhá řízení, jde-li o žalobu podle § 91a,
• v jehož obvodu byla provedena dražba, jde-li o věc veřejné dražby podle zákona o veřejných dražbách,
• který je obecným soudem žalobce, jde-li o ochranu držby práva k věci, není-li touto věcí věc nemovitá.

Předseda senátu může přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Toto rozhodnutí činí soud zásadně na návrh účastníka, který musí být podán soudu společně s vyplněným formulářem, jehož obsahem je prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, který musí být řádně a úplně vyplněn a musí k němu být přiloženy příslušné přílohy.

Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování. Byl-li však osvobozený účastník ve sporu neúspěšný, může (a bývá to pravidlem) mu soud uložit povinnost hradit náklady řízení vzniklé protistraně, a to zejména náklady právního zastoupení, neboť skutečnost, že byl osvobozen od povinnosti hradit soudní poplatky se na tyto náklady nevztahuje.

Odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokát nebo notář anebo patentový zástupce.

Náhrada nákladů řízení přísluší účastníkům podle poměru, v jakém měli úspěch ve věci. Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení

• skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného;
• bylo zastaveno.

Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
Odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady.

O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí, lhůta k plnění běží vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána.

Ve sporném řízení Náklady nesporného řízení jsou všeobecně nižší. Pravidlem přitom je, že v nesporném řízení nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení.

Přípustnost odvolání

Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Odvoláním lze napadnout jak usnesení, tak zejména rozsudek ve věci samé. Odvolání není přípustné proti zákonem vyjmenovaným usnesením zejména procesního charakteru a rovněž není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.

Lhůta pro podání odvolání

Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.

Soud zpravidla rozhoduje několika výroky. Zásadním výrokem je výrok, kterým rozhoduje ve věci samé, tzn. žalobě zcela či z části vyhoví nebo žalobu zamítne.
Samostatným výrokem bývá rozhodnuto o nákladech řízení.
V odvolání musí účastník uvést do kterého z výroků odvolání směřuje, odvoláním lze napadnout všechny výroky, jen několik výroků může směřovat buďto do všech výroků.

Náležitosti odvolání

Soud zpravidla rozhoduje několika výroky. Zásadním výrokem je výrok, kterým rozhoduje ve věci samé, tzn. žalobě zcela či z části vyhoví nebo žalobu zamítne. Samostatným výrokem bývá rozhodnuto o nákladech řízení.
V odvolání musí účastník uvést do kterého z výroků odvolání směřuje, odvoláním lze napadnout všechny výroky, jen několik výroků může směřovat buďto do všech výroků.

Z odvolání musí být patrné kterému soudu je určeno, kdo jej činí a v jaké věci , proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá, musí být podepsáno a datováno.

Důvody odvolání

Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že

• nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát,
• soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům
• řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
• soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností,
• soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním,
• dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny
• rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Odvolatel může bez souhlasu soudu měnit odvolací návrhy a odvolací důvody i po uplynutí lhůty k odvolání. Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, může odvolatel měnit jen v průběhu trvání lhůty k odvolání.

V rámci odvolání nelze až na zákonem stanovené výjimky uplatňovat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně.
To neplatí u některých námitek

• se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu;
• jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci;
• jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně;
• jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3;
• odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1;
• nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.

U odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání.

Pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

Není-li v zákoně stanoveno jinak projedná odvolací soud věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí.